BARBIE GAMIREAL

"Borka"

První 4 roky života prožila naše Borinka kousek od Ostravy a jediné co se nám z té doby dochovalo o jejích zdravotních záznamech bylo prohlášení nějakého pana doktora o tom, že je klinicky zdráva a neshledal na ní nic, co by bránilo prodeji. Pak jsem se ještě z očkovacího průkazu dozvěděli, že porodila 9 štěňátek a že byla očkována. Toť vše.
U nás zatím krom očkování potřebovala lékařskou péči jen vyjímečně a doufám, že se pevnému zdraví bude těšit i celý svůj dlouhý důchod, co u nás prožije.

Únor - březen 2009 - zánět dělohy.
Po hárání si Borča pořídila zánětek a jako obvykle nejdřív nedal vůbec nic znát. Tvářila se že je vše v pořádku, jedla, pila, běhala, zlobila ... až najednou jí bylo hodně zle a odmítala všechno včetně jídla. A to je u Borinky vždycky špatné znamení.
Vyšetření prokázalo výše zmíněnou diagnózu, Borinka dostala kvantum antibiotik, kapačky (protože nejedla a zvracela) a po týdnu rekonvalescentní konzervy :)
Po 14 dnech braní antibiotik vypadalo vše v pořádku, ovšem jen chvíli. Po pár dnech se zánět vrátil a my jsme se s panem doktorem dohodli že nemá cenu neustále ji cpát antibiotiky a bát se kdy se to znovu objeví. Domluvili jsme proto operaci a Borča dostala další léky, aby se zánět zklidnil. V den D nastoupila na operační stůl, dostala "svou dávku" a hezky vychovaně usnula jak špalek. A já se dvě hodinky klepala - přece jen je to starší dáma, navíc s nadváhou.
Nicméně operaci přežili všichni, Bobka další dva dny dostávala kapačky a evidentně ji bolelo bříško. Rychle se ale vzpamatovala a po pár dnech už venku zase zkouší běhat a sbírat odpadky :)

Únor 2009 - prevence.
Stejně jako Arosek už patří i Borča mezi psí důchodce a proto i ona dostala k očkování jako bonus i kompletní prohlídku, rozbor krve a EKG - poslední dobou nějak hůř dýchala a chodila.
Výsledek jasný - Borča má kloubečky na prstech v horším stavu než Arosek, nejhůře postiženy jsou prsty pravé přední packy. Má silnou artrózu a navíc je tlustá :) Srdíčko je lehce ojeté, ale nic vážného, krev v pořádku, páteř trochu hapruje vzhledem k nadváze. Takže jen musíme Borinku zhubnout, alespoň o 5 kilo, ideálně o víc.
Borča dostala na kloubečky přípravek Arthronis (o který se sestersky dělí s Aroskem) a jako dietku granulky Purina ProPlan OM. Tak uvidíme.

Březen 2007 - průjem.
Borče se blížili sedmé narozeniny a my zvažovali, zda ji po loňském zážitku zkusíme ještě naposledy nakrýt. Pro a proti se u nás přetřásala každý den a nakonec jsem se rozhodli, že to prostě necháme osudu. A ten měl jasné plány.
Když začala Borča hárat, vše vypadalo normálně a v klidu. Druhý den měla trochu průjem a 2x zvracela, ale to se u ní občas stává - je jak kukačka co si v žaludku schraňuje všechny nestravitelné zbytky a jednou za čas se "vyčistí". Dostala dietku, Smectu a Diadog a třetí den vypadal ráno veseleji. S chutí vybagrovala misku rýže s kuřátkem a po prochajdě šla na kutě. Zato po návratu z práce mě čekalo boží dopuštění - na předsíni několik louží smradlavé hnědé tekutiny, Borča nešťastná že to nevydržela a navíc jí evidentně nebylo dobře. Venku z ní opět vytekla hnědá voda, takže jsem jen bleskově vyvenčila Aroska se Zájou a pajdali jsme k doktorovi.
Prý jakási střevní chřipka, prý je toho teď plná Praha. Dostali jsme injekce do kožichu i na doma, abych ji tam další den nemusela tahat, nějaké další léky, a prý ať pokračujeme v dietě, pokud bude mít zájem o jídlo.
Jenže to právě Bobinka neměla - na misku se ani nepodívala a jen s sebou plácla do postýlky a usnula. Což u ní znamená, že jí sakra není dobře. Další dva dny se s bídou napila, až šestý den k večeru začala jevit zájem o dění doma a hlavně o jídlo. Naše radost propukla naplno, když se došourala k mističce a snědla půlku připraveného jídla :)
Pak už se vše jen zlepšovalo, Borča začala baštit jako vždycky s chutí a elán se jí pomalu vracel. Jen síly moc neměla, ještě se sotva udržela na nohách a venku se jen vyčůrala a hned zase zpátky.
No a v téhle situaci by měla být ke krytí ... že jsme ji nekryli asi pochopí každý, byť nás pan doktor přesvědčoval, že ani na ni, ani na štěňata to žádný vliv mít nebude. Ale osud prostě rozhodl jinak a myslím že Bobince to ani moc nevadí :)

Září 2006 - operace nohy a zubu a vůbec.
Bobinka najednou nemá zub. Teda má, ale jen půlku, druhá polovina P4 vlevo nahoře jaksi chybí a nikdo z nás nemá ani tucha, kde o ní Borča přišla. Bohužel zub je vzatý tak blbě, že kouká dřeň, takže raději půjde ven celý, aby třeba nezačal zlobit.
Aby toho nebylo málo, a aby Borka nešla do narkózy jen kvůli zubu, vyrobila si na pravé přední noze, na klubečkách prstů jakýsi útvar. Podle RTG kostní výrůstek, který jí tam ovšem poněkud tlačí, takže nožku šetří a v chůzi ulevuje a vykřivuje. Tedy to vezmem najednou že?
No a aby toho opravdu nebylo málo, našla jsem jí ještě na levé straně krku tukovou bulku, sice nic hroznýho, ale co ... když už bude spát ...
Den D se přiblížil, hladová (a tudíž naprosto nešťastná) Borinka byla uspána a odeslána na sál s tím, že za hodinku a půl ji máme zpátky.
Po dvou hodinách jsem začala být nervózní. Nakonec přijela za 2 hodiny a 38 minut s tím, že výrůstek na noze byl větší a zasahoval více do klouběčků než se předpokládalo, takže to prostě trvalo dýl.
Borča vypadala jak po bitvě - oholený krk, nohu v banáži, bez zubu ... a to ještě chudinka netušila, že jí čeká alespoň tři dny kašovité strava. Ale ona se opravdu hojí rychle, snad za vidinou žrádla nebo co, každopádně díru po zubu měla zataženou už druhý den :)

Duben 2006 - potrat.
Chvilka na kterou se nedá nikdy zapomenout, jedno špatné (?) rozhodnutí, nebo snad špatný odhad situace, ...
Borinka byla březí. konečně se zadařilo a po všech peripetiích čekala miminka. A my, celý natěšení, čekali s ní. Chodili jsme na procházky, které jsme s ohledem na její stav a venkovní vysokou teplotu koncipovali převážně v lese a kolem potoka či rybníka.
Na jedné takové procházce, asi 18 dní před očekávaným termínem porodu, jsme se opět zastavili u vody, aby se pesani schladili. Přidal se k nám ještě pán s jezevčíkem, kteří přijeli autem právě jen za plaváním. Zája vesele dováděla s jezevcem ve vodě, Arosek lovil v rákosí vodoměrky a Borča ležela na břehu a chladila s bříško.
Najednou se na hrázi objevili dva psy - rotvajler a pravděpodobně středoasiat (nebo něco tomu podobného), oba košíky na hubě a oba bez jakéhokoliv člověka v dohledu. A blížili se k nám. Pán si pro jistotu chytil jezevčíka do náruče a já, vida že jsou to oba samci a po zkušenostech, které jsem už se těmito plemeny měli v minulosti přivolala Arose k noze. Jenže milý hafani mi udělali čáru přes rozpočet. Ani náhodou se nehodlali pustit do křížku se dvěma psy a dvěma lidmi, tak to naprali přímou čarou na holky, které byly a si dva metry od nás na břehu. Oba je bez jakéhokoliv rozmyslu napadli! Samci napadli feny a z toho jednu březí! Byla jsem naprosto v šoku a možná i proto jsem zareagovala o zlomek vteřiny později než by bylo třeba.
Zája se jim stihla prosmýknout a utéct, tak se oba pustili do Borinky, která díky velkému bříšku nedokázala utéci dost rychle. Srazili ji do vody, tam po ní skákali a bušili do ní košíkama, než jsme já (a díky bohům i pán s jezevcem) po nich skočili a naprosto bezohledně jsem je odkopali pryč. A majitel stále nikde :(
Borku jsme vytáhli z vody zle pomlácenou, v šoku a vykašlávající vodu. Nebyla schopná se postavit na nohy, třásla se a kňourala. Pán nám velmi ochotně nabídl odvoz na veterinu, bez jakéhokoliv problému si do kufru naložil dvě mokré obludy, na zadní sedačku jsme položili zablácenou a mokrou Borču a jeli k panu doktorovi. Borinka se za ochotu dotyčného člověka odměnila tím, že mu první štěně potratila ještě v autě.
Po příjezdu k lékaři bylo bohužel konstatováno, že se v podstatě nic dělat nedá. Podle RTG neměla naštěstí Borča nic zlomeného ani žádné vnitřní zranění, ale štěňata se zachránit nepodařilo - byla ještě příliš nevyvinutá aby dokázala přežít předčasný porod a udržovat je vevnitř by přineslo riziko jejich úhynu ještě v děloze a následného zánětu. Zdraví Bobinky je samozřejmě přednější, jsme moc rádi že to odnesla "jen" pohmožděninami a odřeninami, ale to, že o život zbytečně přišlo osm malých uzlíčků, nikdy nezapomenu.
Ani jsem nestihla poděkovat onomu pánovi, který nám tehdy pomohl a odvezl nás na veterinu - snad si mé díky třeba někdy přečte.
A stejně tak bych chtěla poděkovat neznámému majiteli, který venčí své agresivní a asociální psy stylem "vypustím je ven, ať se o sebe postarají". Potkat je ještě někdy, neručím za svoji reakci! Prý to totiž nebylo poprvé, co je tam lidé viděli běhat samotné.

Prosinec 2005 - kanec.
Borinka nám zpestřila oslavu svátků Vánočních a na jedné procházce, kolem osmé hodiny večerní se šla kamarádit s kanečkem. Doteď nevíme, jestli kanci podjeli nohy a nestrefil se, nebo Borka nakonec stihla uskočit, ale každopádně útok mířený na její slabiny a břicho se minul a skončilo to "jen" rozervanou nohou. Kanec naštěstí následně ustoupil přesile (tedy přiběhnuvším Aroskovi, Záje a mě), po prozkoumání škod popadl Honza Borku do náruče a po strastiplné cestě sněhem zpět k autu jsme se ve vánici vydali na veterinu do Českého Brodu
Po příjezdu nás ihned hnali na sál, Borka se uspávala téměř v běhu na chodbě a revize rány se odehrávala už za jejího hlubokého spánku. Výsledek byl kupodivu vcelku potěšující. Kanec opravdu minul (nebo měl krátké zuby), takže žádný z orgánů nebyl zasažen a díky směru útoku ani nabyla proražena břišní stěna. Ale i tak, suma sumárum, rozervaná kůže na břichu pokračovala po vnější straně až do poloviny stehna, kde už to vzalo i podkoží a svaly až na kost. Kupodivu se to nějakým záhadným způsoběm vyhlo všem šlachám.
Následovala operace, koňská dávka antibiotik a domluva další návštěvy ... na které následně pan doktor konstatoval, že Borka má buď velmi odolný organismus, nebo si tenhle konkrétní kane c jako jediný ve střední Evropě čistí zuby - rána totiž vůbec nezhnisala. Jediná "komplikace" která se objevila bylo otékání nohy v důsledku hromadění lymfy, neboť byl přetrhaný lymfatický systém v noze. Nic co by však nespravily masáže :)
Po 10 dnech jsme jen vytáhli stehy a dál se modlíme, aby jsme už podobné zviřátko raději z blízka nepotkali.