ZAIRA BRI-COL BLACK AND WHITE

"Zája"

Únor 2009 - boule na ocase.
Zája dostala stejně jako zbytek smečky každoroční očkování a při té příležitosti jsme konzultovali zvětšující se bouličku na ocásku. Vzhledem k lokalizaci a růstu jsme hned druhý den nastoupili k řezu - blbé místo a čím menší zákrok, tím lépe se to bude hojit.
Naše sluníčko nastupovala jako obvykle zcela vyklepaná, nicméně nakonec (po téměř dvojité dávce) narkóza zabrala a Zája se poroučela do říše snů.
Operace byla rychlá a jednoduchá, čubís obdržela apartní sestřih "na lva", sedm stehů a krásnej červenej límec, aby jí ladil k obojku :) Kupodivu se i z narkózy probouzela relativně v klidu - žádná přestavba operačního sálu se tentokrát nekonala, snad díky jinému uspávacímu přípravku, snad díky pokročilejšímu věku naší hysterky :)
Hojení proběhlo bez problémů (Cirda vzorně opečovávala to, na co se Zája díky límci nedostala) a výsledky rozboru potvrdili původní doměnku, že se jednalo o cystu. Tak snad máme zase na nějakou dobu klid.

Září 2004 - nádory.
Své druhé narozeniny oslavila Zája více než stylově. Během 24 hodiny jí po těle vyrostly 4 boule - na kohoutku, na rameni, na žebrech a na zádech u páteře přibližne uprostřed zad. Nejmenší měla v průměru 4 cm, největší (na rameni) skoro 8.
Pan doktor jí odebral jehlou vzorky na biopsii, ta se však ukázala jako neprůkazná ... rozhodli jsme se boule nechat vyříznout, už jen vzhedem k tomu, jak rychle vyrostly.
Operace proběhla úspěšně, nádory byly vyndány i s velkým kusem tkáně okolo (pro jistotu) a poslány na rozbor. Tam bohužel zafungoval lidský faktor a díky vrátnému který si o sobě myslel víc než měl, se vzorky tkání dostali k doktorům se značným zpožděním a v téměř nepoužitelném stavu. Jediné co se dalo zjistit bylo že nádory byly zhoubné, ale nikoliv už konkrétní typ nádorů ... nicméně rychlost a razance operace byla snad dostačující.
Bohužel vzhledem k velikosti a hloubce operačních ran se hojení ukázalo jako problematické a velmi dlouhé a z velice dlouhé narkózy si Zája odnesla psychické problémy se kterými dodnes trochu bojujeme.

Březen 2004 - kousnutí zmijí.
Naše holka začala hárat a proto trávila jaro s mamkou na chatě, 60 km od Prahy a bez auta. Její přátelská a důvěřivá povaha se jí však vymstila jednoho osudného dne, kdy na procházce potkala takové divné zvíře bez nohou, které jí kouslo do čumáku. Mamka nelenila a zvedla telefon, aby mě o této novince informovala ... následující hovor je autentický (budu si ho pamatovat do smrti. Sedím si vklidu kolem poledního v práci a přemýšlím kam pudu na oběd, když tu mamka ...

M: Ahoj, jak se máš?
J: Fajn, zrovna se chystám na oběd. Proč voláš?
M: Ale jen tak, jen jsem ti chtěla říct, že Záju právě kousla zmije do čumáku a nějak jí otejká hlava. Ale nenech se rušit ...

Jen jsem zařvala HNED JEDEM a zaběhla za šéfovou, která naštěstí měla pochopení pro naléhavost situace a pustila mě domu. Honzíka jsem svolávala cestou přes mobil a vytrhla jsem ho od oběda. Naštěstí i on měl chápavého šéfa. Aby jsem se nezdržovali nabral mě cestou a hnali jsme se po Plzeňské dálnici více než nepovolenou rychlostí. Nikdy bych nevěřila, že stařičkej žigulík dokáže vytáhnout 160 km za hodinu.
Mamka mezitím chladila Záje hlavu a obvolávala nejbližší veterináře, kdo že by to měl zkušenosti s kousnutí od zmije. Nakonec jsme díky Zájiným chovatelům dostali tip na jednoho pana doktora v Rokycanech, kam jsme se třetí kosmickou rychlostí dopravili i se Zájou. Ta už měla hlavu jak pátrací balón a těžko se jí dýchalo. Vletěli jsem do čekárny a hned i do ordinace, na stole dostal náš E.T. injekci kalcia do žíly a následně antibiotika a kortikoidy tamtéž. Pan doktor nám vysvětlil, že sérum na hadí kousnutí není k sehnání a navíc na něj bývají těžší alergické reakce než na samotný jed.
Po čtvrthodince jsme se odebrali do čekárny a dalších 30 minut pozorovali jak Záje splaskává hlava a probouzí se její zájem o život. Ke konci, kdy už by zase nejraději šmejdila po celé čekárně a hopsala jak jo-jo, usoudil pan doktor že je vše v pořádku a propustil nás do domácího ošetřování, které se skládalo z dvou až tří dnů omezeného pohybu a vyhýbání se zmijím.
Hned druhý den se proto Zája (naštěstí na vodítku) šla kamarádit s jiným hadem :)

Prosinec 2002 - odražené ledviny.
Přijel k nám na návštěvu taťkův dlouholetý kamarád a jak je jeho zvykem srdečně se přivítal s Aroskem i s naším novým přírůstkem. Bohužel si neuvědomil, že poplácat sedmikilovou Záju stejnou silou jako čtyřicetikilového Aroska, znamená udělit jí kynetickou energii jejíž trajektorie je zakončena hranou lednice u níž čuba zrovna stála. Následky jsme pocítili až za dva dny, kdy Zairunka začala nekontrolovaně čůrat pod sebe a navíc se stopami krve. Na veterině už jen potvrdili naše podezření - zhmoždění ledvin a nasadili příslušné léky. Naštěstí se to obešlo bez komplikací a trvalých následků.